Elefantentreffen 2013 – Harryho cestopis
Mediální masáž před naším odjezdem už jste zažili, tak jako tešničku na dortu předkládám náš cestopis z výpravy na zimní motořkářský srzaz Elefantentreffen 2013. Tento mezinározdní motosraz má svoji dalekou tradici a konal se již po sedmapadesáté, z toho už po pětadvacáté nedaleko městečka Solla v Bavorsku.
Přeskočím fázi příprav a domluv a vrhnu se hned na samotný start vápravy, keterý se odehrál ve středu 30.1.2013. Sraz jsme si dali v Náměšti nad Oslavou, odkud jsme vyráželi někdy kolem třičtvrtě na 9 ráno v sestavě:
Harry – MZ ETZ 150
Pavlas – Jawa šněhobajk složenina
Mara – Jawa panelka 250
Jindra – řidič zásobovacího osobního automobilu s vozejkem
Cesta šla velice dobře až na to, že boty mého tatínka s nápisem waterproof a bulletproof zdaleka nebyly nepromokavé a téměř celou cestu jsem jel s mokrejma nohama. Cesta ubíhala velice rychle a první zastávku jsme spáchali v Jindřichově hradci kvůli tankování. Čas byl parádní, ale i tak jsme nechtěli moc vykecávat a pokračovali jsme dál do jižních čech. Nedaleko od Českých Budějic jsem projel obrovskou kaluží a hrkla mi do MZ voda a ta okamžitě chcípla... rozdělal jsem skoro celou elektriku, ale nakonec se ukázalo, že přesně v okamžiku, kdy to na mě cáklo došel benzin. Stačilo tedy přepnout na rezervu zadeklovat stroj a jet dál.Na benzinkách na nás koukali pumpařky jak na bandu trotlů a připomínaky nám, že jaro ještě není.
Kolem druhé hodiny odpolední jsme zastavili před penzionem Tina v prachaticích, kde jsme měli domluvený nocleh. Lehce jsme vybalili, nakoupili jsme ještě nějaké zásoby v nedalekém obchodě a vydali jsme se hledat nějakou fajn restauraci, což je v Prachaticích problém. Všude samá pizzérka, ale kus krávy nebo prasete vám neudělají skoro nikde. Dali jsme tedy pizzu a optali jsme se na jeden motobar. Když jsme tam došli, cítili jsme se jako doma, parádní atmosféra a moc hezky vyzdobená hospoda, kde i vařili, škoda, že jsme už byli po jídle. Poseděli jsme asi na 6 piv a vydali se zpět do penzionu, ulehli a tím to pro nás ten den končilo.
Ve čtvrtek ráno jsme se vykopali na stroje někdy před 8 hodinou a čekal nás přejezd do Německa, cestou to dost klouzalo, což zrovna nebylo příjemné. Navíc Pavlasovi začalo zlobit dobíjení a to nakonec vygradovalo k tomu, že sněhobajk přestal jet úplně necelé 2 km od místa srazu. Naložili jsme ho teda na vozejk a spáchali závěrečné stoupání. Po sněhu ani památky a už na parkovišti bylo jasný, že letos to bude ve znamení bahna a vlhka. Pracně jsme odtahali z auta zásoby, postavili stan, gril a spáchali gulášek. S Jindrou jsme si pak obešli tábořiště a kecali s jinejma českejma výpravama. Všude lítaly rachejtle a ozývaly se sirény a tůrování motorek. I tak jsme šli spát relativně brzo v našem příbytku na slámě.
Stejně tak v pátek se nesl ve znamení jídla a svařáku. Bohužel se i dost rozpršelo, takže z toho bordelu všude kolem vznikl ještě větší maglajz a bylo to už snad jen na tank. V podvečer přijeli ještě „Špinavci“ a postavili stan vedle nás. S Jindrou jsme to opět celý obešli a bohužel jsme se docela ožrali u jednoho stanu. Jindru jsem ještě s jedním borcem dotáhl do našeho stanu, kde upadl do komatu. Já následně bohužel upadl do bahna... a taky ne jednou a moje oblečení bylo kompletně obalené bahnem, několirát jsem byl vyfocen. To bude hrůza. Ráno jsem měl i oči zalepený bahnem. No prostě Hedgehogs pyčo!
Poslední den výpravy nezačal zrovna ideálně, neboť nám s Jindrou nebylo moc do zpěvu, ale na zvracení. I tak jsme se nějak posbírali, naložili auto věcma, rozloučili se s údolíčkem a vydali se k domovu. S Marem jsme nasadili celkem slušný tempo a ačkoli jsem měl už 3. den mokrá nohy, tak i tak se to dalo přežít a moc nezastavovat. Nejhorší na tom bylo, že jsem jel v totálně zabahněnecjch hadrech z předchozího večera a pumpařky se na mě nědívaly zrovna hezky, když věděli, že po mě budou muset vytírat. Skoro jsem se až styděl.
Bez větších problémů jsme doraziliaž do Třebíče, kde jsem se vydal směrem k Miroslavi a kluci dál do Braníškova a Brna. Doma jsem byl snad někdy ještě před 4. hodinou, kde jsem dal okamžitě po několika dnech sprachu a začal jsem z vybavení odstraňovat bahno. Pračka má ještě i teď co dělat aby požvejkala to německý blato.
Najeto bezmála 700 km, jeden stroj padl, ale půjde opravit, příště to chce lepší boty, nocleh v Prachatickým motobaru, míň se opít, víc sněhu, víc lidí, víc ponožek, suchý boty, náhradní kalhoty a budnu. Prostě už se těším na Elefantentreffen 2014... Díky klukům za parádní společnost a spolupráci, myslím, že jsme utužili vztahy a nebyla to zdaleka naše poslední akce.
Harry
Hedgehogs Brno
[img]
http://img8.rajce.idnes.cz/d0803/7/7378 ... 101601.jpg[/img]