NEW MZ-WORLD

Za dva měsíce to bude rok, co jsme se vydali na tuto bájnou výpravu a čas další se blíží. Chcete se někdo přidat a zúčastnit se tohoto monumentálního a šílenýho motosrazu? Naše svatá trojce je jasná (já, Pavlas a Mara), nicméně další jsou vítání, pojedeme po ose patrně na jeden zátah (350 km) patrně ve středu 28.1.2015 a vracet se budeme v sobotu 31.1.2015. Takže kdo má koule, který si chce nechat zmrznout a motorku, která může zreznout, tak se hlašte.

Dej si tam válec - pojede se Ti s tím vo fous lépe

výbrus přece vrtnu to na 300

...to bys tam musel vyvrtat dvě díry

dva protichůdné písty jedeš Vladan?

Harry: Tu výzvu na BEZválci beru, už mám i kulíška...

Harry: těžko, ať zas nemlžím

Fakt se tu nenajde žádnej sebevrah? Už máme 5-6 člennou partičku

tak zítra jdeme na to...

Harry: Není nad zajíždění s naloženým strojem

A co návleky na rukojeti?

Harry: Pěkné...

moc pěkný nějaký počteníčko bude? něco jak minulí rok?

jo bude, bude i video z "onboard kamery" a fotky od ostatních účastníků naší tlupy

Rok se s rokem sešel a opět nastala doba migrování slonů na již 59. ročník zimního motorkářského srazu Elefantentreffen.
Kde jinde než na německé straně Šumavy, nedaleko města Grafenau, naleznete v tomto období okolo 4000 motocyklů, z nichž 6 motorkářů vyrazilo z Brna a blízkého okolí. A cesta to byla opravdu výživná.

Cesta tam

Odjezd jsme měli naplánovaný na čtvrtek 29.1. v půl sedmé ráno, kdy přes noc napadlo nemalé množství sněhu. Měl jsem docela obavy z téhle výpravy, jelikož jsem měl válec čerstvě po výbrusu, na kterém jsem měl najeto jen nějakých 160 km. Ale co, kdo maže, ten jede a v lednu se to snad přehřát ani nemůže. Některým se podařilo motorku poprvé zválet už při výjezdu z garáže, alespoň si Chmel ověřil pevnost bočních kufrů vyrobených z kanystrů. Další karambol na sebe nedal dlouho čekat a přišel na Rapotickém kopci. Situace byla naprosto standardní – jedu si tak za Chmelem, když vidím, jak přestává zvládat svoji CB450 na uježděném sněhu. Proč já vůl si nedal větší rozestup… A v okamžiku, kdy na mě zasvítil předním světlem, jsem pochopil, že už je opravdu něco špatně. Nezbývalo nic jiného, než si vybrat, kudy ho objedu. Vybral jsem si skulinku vpravo, bohužel i mě začalo předjíždět zadní kolo a po tom, co si naše kufry daly polibek, jsem to poslal přímo do škarpy. Moje přetížená MZ ETZ150 ležela téměř koly vzhůru, ale i přes hrozivě vypadající scénu jsme ji vytáhli bez jakékoli újmy na zdraví. Následovala konzultace ohledně beznadějnosti naší výpravy se závěrem, že jestli to takhle bude vypadat celou cestu, tak tam dojedeme až na jaře. Avšak po zdolání několika kilometrů už byla silnice rozsolená a pouze mokrá. V Náměšti už na nás čekal Mara s Knoťákem a naše skupinka čítala 5 členů. Přijali jsme zprávu od Mišáka, který jen konstatoval, že se mu na jeho CBR1000 pokazilo dobíjení a že na něj nemáme čekat. Třebíč, Telč, Jindřichův Hradec, vše šlo bez problémů, jen u Itala jsme museli jeho MZ ETZ150 na každé benzince přemlouvat, aby naskočila (což jsem mimochodem ráno zavinil já, když jsem mu špatně seštěloval karburátor). Do Českých Budějovic už jsme přijížděli zalití sluncem a příjemnou teplotou okolo 2 °C – prostě vedro na šortky. Směrem k Prachaticím už začalo přituhovat a každý výškový metr byl znát. Nedaleko městečka Volary Italovi přestala jet MZ úplně (nešlo přepnout na rezervu). Milosrdně jsem mu poskytnul několik hltů stooktanové Vervy a přemístili jsme se na nejbližší benzinku. Byli jsme velice překvapení, když nás na benzince ve Volarech dojel Mišák na jeho Hondici, která zněla tak hrozně, že jsme si byli jisti, že dojede maximálně k první dopravní značce. Následovalo stoupání k hraničnímu přechodu Strážný. Okolní svahy i stromy byly pokryty silnou vrstvou sněhu a naše boty byly zality velkým množstvím slané mrazivé vody. Pevně jsem sevřel vyhřívaný hefty a těšil jsem se na posledních 60 km naší cesty. Cesta utíkala, jako motorovej olej v Mišákově Hondě a něco po čtvrté hodině odpolední jsme dorazili do cíle. Knoťák to ještě preventivně zválel při parkování a už jsme si běželi pro vstupenky – kus za lidových 25 éček.

Na srazu - čtvrtek

Dalo nám docela zabrat, než jsme našli vhodný flek na stany, účast byla už ve čtvrtek slušná. Nakoupili jsme předražené balíky slámy a ještě předraženější otýpky dřeva, aby se nám při stavbě našich obydlí svařoval svařák. Slunce zapadlo a celé údolí se zahalilo do tmy, kouře a neustálých výkřiků příslušníků různých národů. Tohoto večera přišlo několik hrozných zjištění – měli jsme málo vína na svařák, Knoťák zapomněl nějaký echt klobásky a já zapomněl hajzlpapír. Všichni jsme toho za ten den měli plný brejle, a tak jsme se poměrně brzo vydali spát.

Na srazu - pátek

Ráno bylo naprosto úžasné, střecha stanu mi ležela na hlavě pod tíhou sněhu, co napadl přes noc, ven jsme se museli vyhrabat. Ital s Chmelem a Mišákem se zúčastnili každoročního rituálu – nesmíš vylízt ze stanu, dokud nevypijem tuhle flašku rumu. Trochu mě tím naštvali, tak jsem si otevřel vlastní a šel jsem navštívit svoje známé z Rakouska, abychom společně posnídali nudle s rumem. Po obědě následovala povinná obchůzka areálu. Chmel vytasil svoje eso z rukávu a celé svoje vypracované tělo vsunul do kostýmu Spidermana (něco jako Spiderman returns after 20 years and a heartattack). Jako jediný superhrdina široko daleko pomáhal motorkám do kopce, a stal se tak nejfotografovanějším účastníkem srazu. Navštívili jsme stánek se suvenýry, kde jsem nechal víc peněz, než co mě stála cesta do Německa. Ale co, ta klíčenka za to stála… Ostatní tam taktéž nechali ranec a takto odlehčeni jsme se opět vydali na obchůzku. Pozvedali jsme několik motorek, zastavili se u několika ohňů, dopili jsme flašku ferneta a odebrali jsme se na večeři. Došel svařák! Šli jsme se tedy alespoň vyfotit před hlavní bránu, kde probíhalo každoroční focení českých účastníků. Poté jsme ještě chvíli debatovali u ohně a jako slušní občané jsme se v poklidu odebrali do našich stanů.

Na srazu - sobota

Přes noc opět nasněžilo, ale nebyl čas si s tím moc lámat hlavu, protože jsme chtěli co nejdříve na stroje a vyrazit domů. Sbaleno jsme měli docela rychle, ale problém nastal při vyprošťování motorek zasypaných sněhem a následným startováním. Svoji MZ jsem se snažil oživit bezmála tři čtvrtě hodiny. Sníh a zbytky soli udělali svoje a probíjela mi fajfka. Mišák měl taky docela problémy, startér sice točil statečně, ale Cébro chytlo až po dlouhém přemlouvání a roztlačování z kopce. Zpestření nám připravil jeden otužilec, který se po hlavě nahý vrhnul na očistu v tamějším rybníčku. Sklidil obrovský aplaus a pro nás to bylo poslední ohlédnutí na místo, kde jsme dva dny žili.

Cesta domů

Počasí si pro nás připravilo příjemné překvapení. Od rána bylo zataženo a poměrně dost sněžilo. Měli jsme obavy, zda se v těchto podmínkách budeme schopní dostat domů. Šumava ovšem sněžení držela v Německu a cesta napříč jihem Čech byla poměrně příjemná. Při přejezdu Vysočiny se sice zvedal vítr, ale vidina teplé vany, večeře a studeného piva nás hnala, jako když vás žene příslušník Islámského státu s mačetou. V Náměšti jsme si zamávali s Marou, Knoťákem a Mišákem a s posledními paprsky onoho dne jsme se vydali směrem do Brna. V Bosonohách jsem si mávnul i s Chmelem a Italem a užíval jsem si posledních pohledů nechápajících řidičů v přetopených autech.

Byl to náramný sraz, tentokrát dokonce i na sněhu. Potkali jsme spoustu nových úžasných lidí a už se těšíme na další ročník, který bude jubilejní šedesátý. Pokud se mezi vámi najde nějaký magor, co se k nám chce příště přidat, směle do toho!

Jděte se ohřát a za rok na Elefantu!

Harry

Popis dobrý, tak už chybí jen nějaká ta fota...

fotky budou snad tento týden... a musím najít nějakej počítač, kde půjdou sestříhat videa... ten můj dědek to nějak nezvládá

Ofiko článek http://silnicnimotorky.cz/motorky/cestovani-motorky/cestopis-elefantentreffen-2015/