Dovolená s MZtou (Německo, Rakousko, Švýcarsko, Francie, Monako, Itálie, Slovinsko, Maďarsko)
Napsal: čtv 29. čer 2017 21:55
Letos jsem opět podnikl výlet na své eMZtě 150. Tentokráte jsem vyrazil směr západ a vrátil se z východu.
První den jsem jel přes Německo a částečně Rakousko k Bodamskému jezeru do Švýcarska, kde jsem přespal u bývalého kolegy z práce. Pak jsem přes Německo pokračoval do Francie, kde jsem byl dva dny v kempu u vodopádů Herisson. Tam jsem také měnil u MZty zapalovací cívku, protože mi už delší dobu blbne (jakmile není svíčka 100% ok, tak motorka vynechává, zvláště ve vedrech, které ve Francii byly). Během výměny jsem ztratil pérovou podložku pod cívku, což jsem považoval za zbytečnost a dál to neřešil.
Dále jsem se šplhal a sjížděl přes okraje Alp směrem na Jih, až jsem Alpy nechal za sebou a navštívil maličký státeček Monako. Odtamtud má cesta pokračovala přes Francii do Itálie. Na hranicích Francie-Itálie jsem si počkal asi 30 minut (byl tam kyvadlový provoz skrz jednosměrný tunel).
Na první zážitek z Itálie asi nezapomenu. Jedu si klikatou cestičkou a bliká na mě motorkář, ať zpomalím. Pak na mě blikalo ještě několik aut, tak si říkám, asi se fakt něco děje. No a za zatáčkou už majáčky a policajt mě zastavuje, stejně jako už pár aut přede mnou. Za policií hasiči a sanitka a policajt uzavírá silnici. Jelikož jsem byl jedno z prvních vozidel, které bylo zastaveno, tak jsem měl následující scénu celkem z první ruky. Šlo o to, že motorkář v zatáčce spadl z motorky (a jeho žena, sedící za ním taktéž). Ženě se v podstatě nic nestalo a motorce také ne, spadla pouze na boční kufr a padák u motoru – takže neměla ani ulomený blinkr, zrcátko, prostě nic. Ale motorkář při pádu vletěl do svodidel…
Takže mu záchranáři dávali masáž srdce, na louce vedle přistál vrtulník a čekalo se, zda mu nahodí srce nebo ne.
Asi po dvaceti minutách dostala manželka hysterický záchvat a byla odvedena do sanitky, kde jí napíchali zřejmě něco na uklidnění. A hned po tom bylo jasné, proč dostala záchvat. Záchranáři přinesli deku, přikryli manžela, vrtulník odletěl a bylo po všem.
Dále má cesta pokračovala na Italské vinice a dále k jezeru Lago di Garda, kde jsem se ubytoval a navštívil největší muzeum věnované I. Světové válce ve městě Rovereto. Moc jsem nadšen nebyl, ale co mě nadchlo, byla potom cesta do hor k pevnosti z první světové války (Forte Dosso delle Somme), cesta tam vedla po šotolině a kromě pasáčka krav jsem nepotkal živou duši. Nahoře bylo super počasí a měl jsem celou pevnost pro sebe. Ač z venku vypadala, že z ní zbyly jen obvodové zdi, našel jsem vstup do podzemí a část pevnosti jsem prošel.
Dále jsem pak pokračoval směr Slovinsko, ale cca 100 km před hranicemi mi MZta lehce vynechala, tak si říkám, asi dochází benzín, ještě chvíli počkám, zda opravdu zdechne. A za chvíli zdechla, tak přepnu na rezervu a nechám motor točit setrvačností se zařazenou rychlostí. A stále nic a navíc koukám, že mi svítí kontrolka dobíjení, což když se motor točí, tak svítit nesmí.
Motorka zastavila a zhasly všechny kontrolky, žárovky a navigace hlásila, že se nedobíjí… Komplet elektrika v hajzlu…
Jelikož nešla ani navigace, tak buď musel být špatný kontakt mezi baterií, pojistkou a nabíječkou, nebo byla vybitá baterie. Tak jsem zkoušel kontakty, nic… Pak mě napadlo, zkontrolovat taky pojistky (dráty byly otočené směrem do motorky, tak jsem je neviděl). A byla shořelá hlavní pojistka od plusu, tak jsem prohlížel elektroinstalaci kolem cívky, abych našel důvod zkratu. A náhodou jsem zjistil, že ztracená podložka z výměny cívky před cca 1000 km si za tu dobu docestovala do pojistkovky a zkratovala pojistku mínus a pojistku k blinkrům… ještě že tak, zkratovat tak vývody od baterky (nejištěné), nebo propojit drát k buzení s drátem od blinkrů, tak by byl mnohem větší průser, než shořelá pojistka.
Na Slovnisku jsem pak ještě řešil utržený držák od bočního kufru (ještě že mám binder pásky, ty opraví vše). Udělal jsem tam krátkou túru v místních horách a pokračoval jsem do Rakouska do Faaker see, kde to už MZta znala. Pak jsem to směřoval k hranicím s Maďarskem, abych se co nejvíc vyhnul kopcům, ve kterých se MZta přehřívala a musel jsem jí dávat pauzy. Kopcům jsem se stejně nevyhnul, ale MZta to zvládla, i když jí to trvalo.
Pak jsem ještě navštívil Maďarsko (Fertorakosi Quarry) – jakési skalní útvary vyrobené člověkem – mají tam ve skále v podzemí muzeum prehistorického podmořského světa a také divadlo. Pak jsem se vrátil do kempu do Rakouska a druhý den přejel hranice a přespal ještě jednu noc na Pálavě. A pak v šíleném dešti domů.
Motorka těchto 3500 km zvládla celkem bez problémů, až na výměnu cívky, pojistky, opravu bočního kufru a opravu nabíječky k GPS. Byl jsem na cestě 11 dní a stálo to za to!
První den jsem jel přes Německo a částečně Rakousko k Bodamskému jezeru do Švýcarska, kde jsem přespal u bývalého kolegy z práce. Pak jsem přes Německo pokračoval do Francie, kde jsem byl dva dny v kempu u vodopádů Herisson. Tam jsem také měnil u MZty zapalovací cívku, protože mi už delší dobu blbne (jakmile není svíčka 100% ok, tak motorka vynechává, zvláště ve vedrech, které ve Francii byly). Během výměny jsem ztratil pérovou podložku pod cívku, což jsem považoval za zbytečnost a dál to neřešil.
Dále jsem se šplhal a sjížděl přes okraje Alp směrem na Jih, až jsem Alpy nechal za sebou a navštívil maličký státeček Monako. Odtamtud má cesta pokračovala přes Francii do Itálie. Na hranicích Francie-Itálie jsem si počkal asi 30 minut (byl tam kyvadlový provoz skrz jednosměrný tunel).
Na první zážitek z Itálie asi nezapomenu. Jedu si klikatou cestičkou a bliká na mě motorkář, ať zpomalím. Pak na mě blikalo ještě několik aut, tak si říkám, asi se fakt něco děje. No a za zatáčkou už majáčky a policajt mě zastavuje, stejně jako už pár aut přede mnou. Za policií hasiči a sanitka a policajt uzavírá silnici. Jelikož jsem byl jedno z prvních vozidel, které bylo zastaveno, tak jsem měl následující scénu celkem z první ruky. Šlo o to, že motorkář v zatáčce spadl z motorky (a jeho žena, sedící za ním taktéž). Ženě se v podstatě nic nestalo a motorce také ne, spadla pouze na boční kufr a padák u motoru – takže neměla ani ulomený blinkr, zrcátko, prostě nic. Ale motorkář při pádu vletěl do svodidel…
Takže mu záchranáři dávali masáž srdce, na louce vedle přistál vrtulník a čekalo se, zda mu nahodí srce nebo ne.
Asi po dvaceti minutách dostala manželka hysterický záchvat a byla odvedena do sanitky, kde jí napíchali zřejmě něco na uklidnění. A hned po tom bylo jasné, proč dostala záchvat. Záchranáři přinesli deku, přikryli manžela, vrtulník odletěl a bylo po všem.
Dále má cesta pokračovala na Italské vinice a dále k jezeru Lago di Garda, kde jsem se ubytoval a navštívil největší muzeum věnované I. Světové válce ve městě Rovereto. Moc jsem nadšen nebyl, ale co mě nadchlo, byla potom cesta do hor k pevnosti z první světové války (Forte Dosso delle Somme), cesta tam vedla po šotolině a kromě pasáčka krav jsem nepotkal živou duši. Nahoře bylo super počasí a měl jsem celou pevnost pro sebe. Ač z venku vypadala, že z ní zbyly jen obvodové zdi, našel jsem vstup do podzemí a část pevnosti jsem prošel.
Dále jsem pak pokračoval směr Slovinsko, ale cca 100 km před hranicemi mi MZta lehce vynechala, tak si říkám, asi dochází benzín, ještě chvíli počkám, zda opravdu zdechne. A za chvíli zdechla, tak přepnu na rezervu a nechám motor točit setrvačností se zařazenou rychlostí. A stále nic a navíc koukám, že mi svítí kontrolka dobíjení, což když se motor točí, tak svítit nesmí.
Motorka zastavila a zhasly všechny kontrolky, žárovky a navigace hlásila, že se nedobíjí… Komplet elektrika v hajzlu…
Jelikož nešla ani navigace, tak buď musel být špatný kontakt mezi baterií, pojistkou a nabíječkou, nebo byla vybitá baterie. Tak jsem zkoušel kontakty, nic… Pak mě napadlo, zkontrolovat taky pojistky (dráty byly otočené směrem do motorky, tak jsem je neviděl). A byla shořelá hlavní pojistka od plusu, tak jsem prohlížel elektroinstalaci kolem cívky, abych našel důvod zkratu. A náhodou jsem zjistil, že ztracená podložka z výměny cívky před cca 1000 km si za tu dobu docestovala do pojistkovky a zkratovala pojistku mínus a pojistku k blinkrům… ještě že tak, zkratovat tak vývody od baterky (nejištěné), nebo propojit drát k buzení s drátem od blinkrů, tak by byl mnohem větší průser, než shořelá pojistka.
Na Slovnisku jsem pak ještě řešil utržený držák od bočního kufru (ještě že mám binder pásky, ty opraví vše). Udělal jsem tam krátkou túru v místních horách a pokračoval jsem do Rakouska do Faaker see, kde to už MZta znala. Pak jsem to směřoval k hranicím s Maďarskem, abych se co nejvíc vyhnul kopcům, ve kterých se MZta přehřívala a musel jsem jí dávat pauzy. Kopcům jsem se stejně nevyhnul, ale MZta to zvládla, i když jí to trvalo.
Pak jsem ještě navštívil Maďarsko (Fertorakosi Quarry) – jakési skalní útvary vyrobené člověkem – mají tam ve skále v podzemí muzeum prehistorického podmořského světa a také divadlo. Pak jsem se vrátil do kempu do Rakouska a druhý den přejel hranice a přespal ještě jednu noc na Pálavě. A pak v šíleném dešti domů.
Motorka těchto 3500 km zvládla celkem bez problémů, až na výměnu cívky, pojistky, opravu bočního kufru a opravu nabíječky k GPS. Byl jsem na cestě 11 dní a stálo to za to!
