Dobytí polárního kruhu na MZ 150
Napsal: úte 28. čer 2016 22:09
Dneska jsem se vrátil ze své 18ti denní dovolené na MZtě. Jel jsem do Rostocku, kde jsem si vzal trajekt do Švédského Trelleborgu a dále jsem putoval po Švédsku. První den jsem navštívil Ales Stenar – něco jako Anglický Stonehenge. Pak jsem jel na místo zvané „skrotbilar“, je to staré vrakoviště, kdy poslední-nejnovější vrak je z roku 1975. Fungovalo to jako vrakoviště, ale pak to bylo ponecháno svému osudu a stará auta jsou postupně rozebírána přírodou, bažinou a vandaly – dost zajímavé místo. Pak jsem jel do městečka Kalmar, kde jsem přes http://www.couchsurfing.org spal u mladé rodiny, kde jsem měl sám pro sebe bungalov. Další den jsem pokračoval na sever a spal opět přes stejný web u 25 leté studentky Sofie v městě Norrköping.
Další den jsem jel do starých oceláren „Engelsbergs bruk“, bohužel jsem nestihl komentovanou prohlídku a tak jsem si ocelárny prošel jen zvenku. Přespat jsem jel do národního parku Färnebofjärden, kde jsem si na ohni uvařil večeři a spal v dřevěném přístřešku.
Další den následovala prohlídka starých dolů na železnou rudu a přespání v kempu u moře (Personál byl čecho-švédský pár. Další den následoval pouze přesun do národního parku Skuleskogen, kde jsem na dva dny obsadil volně přístupnou chatičku a objevoval tamní park.
Další den jsem bohužel jel 300 Km v silném dešti a větru, takže jsem místo zastávek ujel 512 Km, čímž jsem dojel na polární kruh (8 Km za polárním kruhem jsem si zaplatil hotel za 3000 na noc a celou noc sušil všechno, co bylo promoklé – takže úplně všechno!).
Další tři dny jsem putoval na jih švédským středozemím a přespával v různých kempech (většinou jsem si bral chatičky a sušil věci, protože dost pršelo). Navštívil jsem další národní park Fulufjället, kde je největší vodopád ve Švédsku a udělal si tam túru.
Další den jsem zajel na místo zvané „Bastnas“. Někdy v 60. letech se tam prodávala ojetá švédská auta Norům a zároveň to fungovalo jako vrakoviště. Jenže pak se ekonomická situace změnila a Norové přestali mít o tyto ojetiny zájem a tak se vše nechalo, jak bylo a je to tam dodnes. Část tedy stále vypadá jako autobazar (auta tam jsou seřazená vedle sebe a mezi nimi jen malé uličky na projití. A v lese jsou pak na sobě naskládané vraky aut všude možně, kam se zrovna vešly. Odtud jsem přejel do Norska, kde jsem strávil noc a další den se vrátil opět do Švédska na prohlídku rádio vysílače ze dvacátých let dvacátého století – Varberg. Spal jsem pak v kempu u moře a v noci přišla opět silná průtrž mračen. Ráno už naštěstí bylo hezky a tak jsem jel na poloostrov k majáku „Kullen lighthouse“ a prošel si tamní přírodu a vykoupal se mezi skály.
Další den jsem jel po cca 20 Km mostě do Dánska a zpět. Chtěl jsem si ten most prostě projet, i když byl placenej.
No a pak jsem dva dny odpočíval v kempu u moře, koupal se a poflakoval, než se budu moct nalodit na rezervovaný trajekt do Rostocku a další den (dneska) ujet 650 Km z větší části po německých dálnicích až domů.
Za 18 dní jsem s MZtou najezdil 5.500 Km, nalil do ní necelých 5 litrů oleje. A MZta šlapala bez větších závad. Jediné závady byly:
1) Po třech dnech silných dešťů a částečně jízdy po lesních cestách (někam prostě ve Švédsku asfaltky ještě nevedou, např. do některých kempů, nebo na ten starý autobazar Bastnas) mi MZta zdechla uprostřed deště a bahna na lesní cestě – svíčka se obalila mokrým blátem a neházela jiskru. Stačilo ji zvenku vyčistit a pokračovat dál.
2) Po asi 4000 Km mi motorka začala vynechávat, když jsem dal blinkr, pak už nechtěla jet ani se světly a nakonec vystřelila do výfuku a zdechla nadobro (dokud nevystydl motor) – problém byl opět ve svíčce a fajfce – fajfka měla vychozenou pružinku a poskakovala na fajfce, takže to mezi fajfkou a svíčkou jiskřilo a vypálilo to díru do svíčky a celé to přestalo fungovat – vyměnil jsem fajfku a svíčku a OK
3) Úplně poslední den mi začal jít ztuha plyn – uvolnila se gumová část plynové rukojeti a ta se pomalu začala svlékat.
Jinak jsem během cesty nedělal vůbec žádnou údržbu (ani řetězu). MZta chytala a jela bez problémů.
Další den jsem jel do starých oceláren „Engelsbergs bruk“, bohužel jsem nestihl komentovanou prohlídku a tak jsem si ocelárny prošel jen zvenku. Přespat jsem jel do národního parku Färnebofjärden, kde jsem si na ohni uvařil večeři a spal v dřevěném přístřešku.
Další den následovala prohlídka starých dolů na železnou rudu a přespání v kempu u moře (Personál byl čecho-švédský pár. Další den následoval pouze přesun do národního parku Skuleskogen, kde jsem na dva dny obsadil volně přístupnou chatičku a objevoval tamní park.
Další den jsem bohužel jel 300 Km v silném dešti a větru, takže jsem místo zastávek ujel 512 Km, čímž jsem dojel na polární kruh (8 Km za polárním kruhem jsem si zaplatil hotel za 3000 na noc a celou noc sušil všechno, co bylo promoklé – takže úplně všechno!).
Další tři dny jsem putoval na jih švédským středozemím a přespával v různých kempech (většinou jsem si bral chatičky a sušil věci, protože dost pršelo). Navštívil jsem další národní park Fulufjället, kde je největší vodopád ve Švédsku a udělal si tam túru.
Další den jsem zajel na místo zvané „Bastnas“. Někdy v 60. letech se tam prodávala ojetá švédská auta Norům a zároveň to fungovalo jako vrakoviště. Jenže pak se ekonomická situace změnila a Norové přestali mít o tyto ojetiny zájem a tak se vše nechalo, jak bylo a je to tam dodnes. Část tedy stále vypadá jako autobazar (auta tam jsou seřazená vedle sebe a mezi nimi jen malé uličky na projití. A v lese jsou pak na sobě naskládané vraky aut všude možně, kam se zrovna vešly. Odtud jsem přejel do Norska, kde jsem strávil noc a další den se vrátil opět do Švédska na prohlídku rádio vysílače ze dvacátých let dvacátého století – Varberg. Spal jsem pak v kempu u moře a v noci přišla opět silná průtrž mračen. Ráno už naštěstí bylo hezky a tak jsem jel na poloostrov k majáku „Kullen lighthouse“ a prošel si tamní přírodu a vykoupal se mezi skály.
Další den jsem jel po cca 20 Km mostě do Dánska a zpět. Chtěl jsem si ten most prostě projet, i když byl placenej.
No a pak jsem dva dny odpočíval v kempu u moře, koupal se a poflakoval, než se budu moct nalodit na rezervovaný trajekt do Rostocku a další den (dneska) ujet 650 Km z větší části po německých dálnicích až domů.
Za 18 dní jsem s MZtou najezdil 5.500 Km, nalil do ní necelých 5 litrů oleje. A MZta šlapala bez větších závad. Jediné závady byly:
1) Po třech dnech silných dešťů a částečně jízdy po lesních cestách (někam prostě ve Švédsku asfaltky ještě nevedou, např. do některých kempů, nebo na ten starý autobazar Bastnas) mi MZta zdechla uprostřed deště a bahna na lesní cestě – svíčka se obalila mokrým blátem a neházela jiskru. Stačilo ji zvenku vyčistit a pokračovat dál.
2) Po asi 4000 Km mi motorka začala vynechávat, když jsem dal blinkr, pak už nechtěla jet ani se světly a nakonec vystřelila do výfuku a zdechla nadobro (dokud nevystydl motor) – problém byl opět ve svíčce a fajfce – fajfka měla vychozenou pružinku a poskakovala na fajfce, takže to mezi fajfkou a svíčkou jiskřilo a vypálilo to díru do svíčky a celé to přestalo fungovat – vyměnil jsem fajfku a svíčku a OK
3) Úplně poslední den mi začal jít ztuha plyn – uvolnila se gumová část plynové rukojeti a ta se pomalu začala svlékat.
Jinak jsem během cesty nedělal vůbec žádnou údržbu (ani řetězu). MZta chytala a jela bez problémů.
jen tak dál pane 
Já si říkal jaký jsem si to neudělal pořádný výlet když jsem byl na Lužických jezerech a pak v Zschopau. Dohromady to hodilo 996km ve třech dnech.
Jinak moc hezké 
je to rebel