Harryho spamovací vlákno

[Viktor]

Vždyť to je jedna a ta samá, ne?

[Heki]

Zachvilu ty Harryho baby už budou na kalendář

[Márty]

No, když už má Harry svou motobundu, tak proč by nemohl mít svůj kalendář

[Harry]

Viki: Nene... jedná se o dvě jiné holky, jakákoli podobnost je čistě náhodná.... a takovej XJR kalendář by už určitě šel

[Viktor]

Harry: U mě stejně vede ta Červova prateta...

[Márty]

Něco pro inspiraci nejen pro Harryho:

[Márty]

Tenhle chlap jakoby Harrymu z oka vypadl

[sklepkous]

tak a ode dneska to potahnu ve dvou kdyz reknu ano, takze chlapi od priste na srazu PAN a ne zadne male ucho

[Heki]

Sklepkous:

[Harry]

[Márty]

Jsem dnes na vyjížďce malém přejel ježka, tak jsem si teď dál na počest všech "HEDGEHOGS" jenoho jihlavského lahváče že sady Výběr sládků

[SID]

To jsou ale pěkně tvarované maskáče

[Smoula]

čauvec lidičky po víkendovém slunku a dokonalou jízdou na Mztce sem schytal penicilin a ta chuť hmm né je to hmus! pořádně se oblíkejte pokud ještě jezdíte nebo ještě budete, já sem tady pro okolí za blázna ale co, mě to baví.
zatim čus

[Harry]

Pojeď na elefant

[Harry]

tak konečně mám místo na bordel i v brně...

[Smoula]

žádnou kritiku děkuji

http://www.motorkari.cz/motorka/?mid=79189&act=moto-denik-detail&ddid=43832

[Viktor]

Je-li to funkční a tobě se to líbí, tak je vše v pořádku

[Heki]

V pohodě Akorát na tom plíšku na kterém to stojí bych na brusce zaoblil rohy ať si s tím neroztrhneš rifle.

[Smoula]

jó to je dobrej nápad

[Harry]

jak zazimovat a současně si pořídit novou obývákovou lampu

[Kipenzi]

MZ minisraz Praha (to jsme to dopracovali ): http://skorpinka.blogspot.cz/2013/11/vz ... steva.html

[Márty]

Kipi: Jste ani neřekli, že se tu ukáže Heki

[Smoula]

Harry moc pěkný, mě by se špatně tahala mztka do druhyho patra

[Kipenzi]

Marty: No spíš to byla jen taková hurá akce na odpoledne, večer už měl Heki s Hankou jinej program, tak jsme to nijak nehrotili.

[Heki]

Tývoe motorka v obyváku - to má grády !

Jinak k tomu transmetropolnímu výletu si dovolím sepsat krátký report:

Hlavním smyslem celé akce byla návštěva Národního Divadla, neboť lístky na Rusalku jsem Hance věnoval na narozky. Nebyl bych to ale já, abych k výletu nepřistoupil po svém...

Celá sranda začala vlastně už ve středu, když jsem začal v rachotě somrovat, jestli nebudou mít nějaké auto na převoz do Prahy, že bych ho tam jako vzal a tím ušetřil za cestu (kdo mě zná, tak ví, že jsem nemajetný vágus). Kdybych věděl, že nafasuju Škodu praktik 1.2 na plyn, na letních gumách a v barvách převoz krve, tak jsem jel radši tím vlakem. Plán byl předávat auto v 7 ráno na Proseku, takže jsem vyrazil o půl druhé ráno. Po cestě na mě začal Mladoboleslavský šíp pomrkávat červenýma kontrolka, což mě po technické prohlídce motorového prostoru dovedlo ke zjištění, že ze stroje mizí chladící kapalina. V nonstop benzínce jsem se předzásobil kanystrem destilky a jal se po cestě udržovat hladinu mezi ryskami. V promrzlém Olmíku nabírám Hanku asi ve tři ráno, tankujem plyn a vyrážíme přes zamlženou Mohelnici a neviditelné Svitavy na HK a dál na Prahu. Firemní GPSka s deset let starýma mapama nám chystá bojovku s názvem hledáme nájezd na D11. Zbytek již šel celkem snadno. Po ranním kafi na pobočce jsme ještě jeli předat fáro někam na Strahov. Pražská doprava kolem osmi ráno mi teprv osvětlila ze školy známý pojem stacionární doprava. Ale i to jsme přežili a kolega nás vysadil poblíž Hradu. Výlet může začít!

S japoncema sledujem výměnu stráží a po zámeckých schodech scházíme dolů do centra. Našim (Hančiným) prvním cílem je muzeum hudby. Tolik hudebnin jsem v životě neviděl, ale bylo to celkem veselé. Tamní simulátor tance s na podlaze nakreslenými kroky mi trochu připomínal návod na pogo, ale užili jsme legraci. Z návštěvy Smetanova a Dvořákova muzea nakonec sešlo. Bohužel taky z návštěvy světa železnic, kam jsem se těšil už několik let. Prošli jsme po Charles bridge a domluvili se s Kipi a Martinem, že dáme sraz u Orloje. To jsem ještě netušil, že podle mého barevného plánku metra a turistických navigačních šipek budem staroměstskou radnici hledat asi hodinu. Během toho se mě několik černochů anglicky ptalo jestli se nechci projet na segwayi za 9 éček, zažít sightseeing a dvě brazilky se ode mě nechaly asi 20x vyfotit na Staromáku. Pozorujem bronzové týpky jak se ztrapňujou před němcema robotím pohybem. Eurotrip hadr. Konečně se srážíme s Pražskou sekcí v další slavné ulici, která už nevím jak se jmenuje. To nás zachránilo - Pražákům, těm je tu hej, ti nikam nezablouděj. Já akorát tak vím kde je Hrad a matně si vzpomínám na poučku z gymplu, která praví: Ječná - jede tramvaj, Žitná, žádná tramvaj :-D Po přivítání zapadnem do místní putyky, která teda vypadá dost podobně jak u nás i co se týče ceny i atmošky. Konzumujem řízek a kachnu. Malá Škorpice leze po stole a neomylně se sápe po pivu. Ty geny tam prostě jsou. Následuje profesionálníí prohlídka Hradu s komentářem, oknem hledíme na strop Vladislavského sálu a zevlujem kolem Víta, kterého nám zamkli před nosem. Před dveřma pozorujem jednočlenou demonstraci jakéhosi borce, kterého prý okradli veřejně, ale on si to nenechá líbit. Ještě prohlídnem Zlatou uličku, abychom zjistili, že je dole výstup chytře zamčený. Tak cvičně vynesem kočár po schodech zpět. Pražáci to ale asi znají, páč mají na kočáře forichtung na sundání jednoho ze zadních kol, aby se vozidlo dalo napasovat skrz turniket. Mazané. Malá škorpice je několikrát po cestě krmena z láhve s koncentrovanou bílou stravou, což postupně vyvrcholí tím, že musíme vlézt do mekáče a dítko přebalit. Musím uznat, že s dítětem se člověk fakt nenudí. Začíná se připozdívat a čas našeho večerního představení se blíží stejně neúprosně jak somráci s žádostí o peníze. Tak to berem znovu přes most směrem k Divadlu, kde nabíráme Hančiného bratrance s přítelkyní a usednem do kavárny Slavia kde posrkáváme horkou čokoládu vedle stolu kde sedí Vondra (woe Praha - samí slavní lidi nééé?). Hanka si ještě na místní záchod zajde vyčistit zuby - ať na nás Praha dlouho vzpomíná :-D Nyní se bohužel musíme rozloučit a pokračujem do nějakých podzemních garáží, kde se v tmavém koutě převlíkáme z riflí do kvádra a šatů. Následuje večerní představení jak cyp, maník v plášti pořvává ubohá rusalko bledá a tak - dyť to znáte. O přestávce vystoupáme nahoru do druhé galerie, abychom zjistili jak je to vysoko a že je to výstup jak na Matterhorn. Ještě mě teda zmátlo, že na první dva balkóny vedou uplně jiné schody než na dvě galerie ještě nad tím. Moje babka by tam třeba ani nikdy nedošla. Todle obrozenci v té době moc nezmáklii. O druhé přestávce jdem dolů zkouknout základní kameny. Historie woe tady dýchá ze stěn mocným způsobem. Potlesk byl obrovský stejně jak finále a to už sedíme v autě a valíme po D1 na Brno.

Praha rulez - nikdo tady skoro nemluví česky. Už ani na vývěsních tabulích se neobtěžují s dvojjazyčnými nápisy a valí to tam anglicky nebo německy. Jo a zapomněl jsem tam někde vměstnat, že jsme jeli i metrem - to by jinak nebyla žádná Praha to je jasné. Výlet teda luxusní, ale Praha je město totálně na hlavu. Jsem rád, že znám posledních pár normálních lidí, kteří tam žijou - protože ti cizí každopádně normální nejsou. Kdo nevěří ať tam běží. Pražákům velké Ď za průvodcovské služby a milou společnost.

Druhý den ráno se budíme v Brně a hned po vylezení ven před barák si připadám mnohem víc v česku než předchozí den. Nechodí tu miliony japonců a nejezdí tu segwaye. To mě mile potěšilo. Místo procházky na Špilas jsem zatažen do Vaňkovky, kde s Hankou zkoušíme pořídit kabát (nebo co), ale těžko se něco kupuje, když nevíte co chcete případně chcete něco, co neexistuje. Po fastfood obědě máme spicha s Brašulem, který nás svou bílou dodávkou neohroženě veze do svojí garáže ukázat stroje. Možná teda něco prokecnu, ale srát na to - beztak na tom už půlka fóra jela, takže jaképak copak. Brašuleho KTM 690 SM jede jak hajzl, brzdí jak dva hajzly a jízda po zadním je otázka otočení plynem. Zjistil jsem, že todle asi budu potřebovat pořídit, protože od té doby moc dobře nespím. Dík za půjčení a následné pohoštění kafem a rozličnými dobrotami, které postupně byly vytaženy zpod stolu. Overnight kalba se nakonec bohužel nekonala, ale i tak bylo moc fajn. Brašul nás přivezl až na nádr, kde neomylně zaparkoval na místě pro invalidy a svoji káru bleskurychle označil modrou tabulkou s vozíkem. Za tohle jednou přijde do pekla. Na nádru na nás čekal Harry, kterého jsme stihli jen rychlostně pozdravit a zatřepat rukou. A to už svištíme rychlíkem na Ostravu. Nebyla by to ale jízda (přeplněným) vlakem, abychom se nezasekli ve Studénce. To město má špatnou karmu! Nějaký sobecký pitomec spáchal sebevraždu skokem po IC Leoš Janáček, což vedlo k tomu, že jsme nabrali asi hodinové zpoždění. I tak jsme ale nakonec v Ově chytli přestupný vlak a kolem osmé večerní už stáli v našem rodném městě.

Tak zase příště přátelé ! Anebo přijeďte k nám - nemáme tady metro, ani technoorloj s kuličkama, ale veselo tu máme taky